na Blog.cz

Já nejsem z těch, kteří zrovna 2x moc milují zumbu.Ale je pro mě velice důležité si k pohybu udělat vztah. Hledala jsem něco u čeho se můžu hezky prohřát, nakopnout a zároveň vyřádit sama doma. Nakonec vyhrála zumba CAIPIRINHA, při které se opravdu dostanu do velmi dobré taneční nálady. Pokud se mi zrovna nechce posilovat, pustím si ji a hned mám na pohyb mnohem větší chuť. Někdy to dopadne tak, že ji tančím až 5x po sobě a to už to začínám cítit i na těle.

Pokud se chcete začít lehce hýbat, je to výborný základ, na kterém stavět ;)

Pár upozornění pro začátek: Není důležité, že nevíte přesně jak pohyby dělají. Hlavní je stále se držet tempa a jet dál. Ono to časem příjde samo. ;)

Poměrně nová tradice se stala mou velmi oblíbenou a pro okolí také velice populární. Na muzejní noc j sem již podruhé vyrazíla v roli indické princezny načančaná v sárí. Tentokrát jsem si přibrala i Barču, abych v tom nebyla sama. Letos jsme slavily mnohem větší úspěch než předchozí rok. Mnoho lidí si nás vyfotilo, něktěří se nás ptali kdy a kde vystupujeme a někteří se rovnou s námi fotili. Na konci večeru jsme navíc byly rekvizitou v hospodě a popíjely jsme se štamgasty a vojáky z 1. světové v technickém muzeu. Uznávám, že jsme tam moc nezapadly, ale úspěch jsme měly veliký. Nakonec jsme uzeum opouštěly až po půl jedné, kdy už se muselo opravdu zavírat. Z celého tohoto večera navíc kouká taneční vystoupení, o kterém budu více informovat zase jindy ;)

Už je těžké se i smát. Tvářit se, že jsem ve stejném světě. Všichni jsou tak vzdálení. Nevím, kde jsou ty dveře, co tam vedou. Vedou k té tváři spokojenosti a klídu, síle a jistoty. Proč já jsem jen jinde. Zavřena někde ve skleněné skříni a omatlávám rukama skla. V očích mám slzy a nevím proč, už tak ze zvyku. Nechci tu sama se sebou být.

Stále se tvářit, že je vše vpořádku a protom příjde ta noc, kdy se mi hlavou honí divné myšlenky, nemohu spát, promítají se úryvky které se staly a i nestaly a děsně bolí. Chci už odejít, abych dál netrápila... už dál nemohu zůstat, nebo znovu ublížím. Tak proč stále nemohu odejít? Ubližuji tobě, ubližuji sobě ale nedokážu jít pryč. Ale když neodejdu, tak všechno zničím. Má hlava už někdy nezvládá mé pocity a myšlenky, nedokážu vyrovnávat to co se děje kolem mě. Nedokážu být se sebou sama ale když to neudělám, budu ničit všechny kolem sebe...

A pak se razávají nehty do kůže aby ta bolest vevnitř zmyzela. Proč to jenom nejde namalovat na mé tělo. Vzít lihovky a popsat se, že mě to bolí.

A pak by se snad ta písmena rozpyjí pod polibkem, který z mého těla sejme všechnu bolest... snad...

Příběh se dopsal. Na poslední stranu padla kapka slzy a rozpyla některá slova. Odkládám pero a zavírám knihu. Je konec...

Je to déle jak rok a půl. Přesto vše vidím tak živě, jako by to bylo včera. Stále cítím tu vůni. Položila jsem tvář na tvé rámě a pevně tě objala. V očích jsem měla slzy a začal se psát příběh, o kterém bych mohla psát tisíce knih a stejně bych nikdy nedokázala plně vystihnout, co se tehdy ve mě odehrávalo.

Utvořil jsi mi nové zítřky, novou naději, nové doufání, přání a sny. Vše co se však dělo byl jen výplod mé fanazie. Obraz který jsem stvořila nechtěl vdechnout život. A tys mi dával jen pomíjivou lásku. Tvé ukládání k spánku, hlazení mě po vlasech nebo jen letmý pohled. Nebylo to nikdy nic víc než jen... Jen tvé mám tě rád, ale nikdy jsme ti nic nesliboval.

Teď když jsi mě pevně držel v obětí a znovu jsi svíral mé vlasy zaťaté v pěsti, věděla jsem jen... Ano.. máš mě rád... mé tělo.. ale mé duši nikdy lásku nepřislíbíš...

Protože já v lásku už ani nevěřím. Jen to jen síla zvyku k nějaké osobě, která stoupá nebo klesá....

Je jako ruka muže, která ráno budí pohlazením...

Vytančit se, vyřádit se a vybýt se ve třpytu orientu? Ach... jak já chci!!! Začínám to už teď cítít. Moc po tom toužím a moc se chci zůčastnit!

Neváhejte a zůčastněte se velké Bollywoodské párty na Festivalu fantasie! Pokud Vám nic nebrání, chci abychom se na této velkolepé taneční párty sešli všichni. Berte třpytivá sárí, nádherná polosárýčka a která z nás se blýske hodnosnější tikkou, stává se princeznou večera ;)

Více na http://bolly.cz/page.php?id=365

Pitu jistě každý zná z různých fastfoodů, kde ji dostanete například plněnou gyrosem. Představíte si pořádnou měkoučkou křupavou housku, která je jemná a nadýchaná.

Co je to doopravdy pita, nebo spíše jak vypadá?

S pitou ve můžeme setkat ve dvouch podobách, ale vždy se vlastně jedná o jedno a totéž. Ač se nám to může zdát divné. První a nejčastější podoba je pita, která není plněná. Je to vpodstatě placka, která se přikusuje a námáčí v různých omáčkách a pokrmech. Takto ji nejčastěji konzumují v arabských zemích. Naopak v Řecku se můžeme setkat s plněnou pitou, kdy se v ní nachází pravý řecký gyros.

Pita je pšeničná placka pečená velmi zprudka a díky kvasnicím se velmi nafoukne, čímž se uvnitř vytvoří dutina (kapsa). Po vyjmutí z trouby by se pita měl obvykle velmi rychle splasknout. Nejlépe chňapkou na vaření, abyste se neopařili. Tím se vytvoří placka. Tu už můžete použít jako přílohu, nebo jeden kraj uříznout a vytvořit otvor do placky. Tu potom plnit. Výborný recept na pity naleznete zde: http://www.toprecepty.cz/recept/11201-pita-chleby/

Jen pro zvláštní příležitost? Ne, pro mě by se to mohlo stát běžnou součástí života. A co? Ta vůně a chuť cizokrajných jídel.

Pokud vás to také láká, mohu vám doporučit Klub cestovatelů Brno (je i v Praze, bohužel ale nemám vlastní zkušenost).

Tuto restauraci (terá není jen restaurací) jsme zvolily pro příležitost kamarádčiných narozenin. Teď už jsme si ale jistá tím, že se tam dá zajít na opravu výborný oběd i jen tak, když dostanete chuť na vynikající cizí kuchyni. Pro příznivce vodních dýmek je zde i salonek, který slouží jako čajovna a pro velké cestovatele různé akce.

Za mě jedno velké plus a posílám to dál ;) http://www.hedvabnastezka.cz/klub-cestovatelu-brno

Všichni řeší, co kdo koupil mamince originálnějšího ke dni matek. No, zatím co vy jste vyspávali kocovinu z Majálesu, já celý den pekla dortík. Ač nejsem cukrářka, jsem poměrně spokojená. Myslím že jako amatérská práce to ujde ;)

Písnička, která si získala mou přízeň natolik, že pro ni chci připravit zvláštní taneční vystoupení ;)

Místo konání: Indická Restaurace Annapurna

Tak tohle byl druhý večírek, kterého jsem se účastnila. Tentokrát jsou fotky opravdu úžasné ;) Bohužel nejsou mé, takže jich vystavím opravdu jen pár.

Jinak večírek jsme si opravdu užily a to i přes Aprílové podmínky, které nám personál v restauraci přichystal.

(přidávám fotky pouze kde jsem já. Né z důvodů že bych byla sobec nebo se měla až tak ráda, ale nechci sem dávat fotky s někým jiným bez dovolení ;))

Jedna skladba, která pohladí smysly ;) ale jen, když k ní zatančite...

Co je to chai? Pokud budete hledat, jistě najdete. Na internetu je o něm spousta článků, ale já vás pošlu pátrat někam jinam. A to přímo do čajoven. Chaj je totiž nápoj, ve kterém se snoubí ostrá chuť koření s jemnou chutí mléka a příjemnou vůní.

Základem je černý čaj a směs koření, jako je například zázvor, skořice, hřebíček, černý pepř a dále třeba kardamon atd...

Je to nápoj pocházející z indie. Pokud si teď říkáte, že jsem blázen do sárí a že prostě musím vyzkoušet každý indycký blaf, jste na omylu. Tento nápoj jsem ochutnala už jako malá a vždy mi moc chutnal. O jeho původu jsem byla obeznámena až před několika dny.

Pokud si chcete chai vychutnat i doma, můžete si směs koření namýchat nebo koupit v čajovnách. Já se ale setkala s instatními sáčky se směsí, které mi přípravu usnadnily. Jsou značky teekanne a příprava je opravdu snadná. Doporučuji používat plnotučné mléko.

Moje videotéka už dlouho nezaznamenala žádný "nový" kus. A protože na praxi jsem já ta, která sedí nejblíže u rádia, má to na mě takovýto dopad...

Je to tu stále a dokola. Pořád o něm někdo mluví. TAJEMSTVÍ. Nějaká věc, která by nám měla zjednodušeně dát prakticky vše.

Mým úkolem teď nebude nutit vám tuhle knihu jako v nějakém teleshopingu. Pokusím se vám říct proč tuto knihu číst a jak vnímat vše, co je v ní napsáno...

Ano, první otázka je, proč ji vlastně číst, když je Tajemství i film?

Film tajemství jsem viděla ještě dříve, ne se mi kniha dostala do rukou. Bohužel nadšení z něj vyprchalo stejně rychle jako přišlo. Tak rychle jak jsem jen tento film vstřebala jsem ho i vytlačila ze své mysli. Působil na mě velice pozitivně, navodil mi dobrý pocit a náladu, ale účinek nebyl dlouhodobý...

Ať už uvěříte nebo ne tomu, co se v knize píše, vždy vás může dostat do dobré nálady. Kniha opravdu působí velmi pozitivně na myšlení a při jejím čtení jsem si ji ukládala do paměti mnohem lépe než film. Později jsem zjistila, že se mi vybavují některé citáty použité v knize, a že se opravdu začínám obracet spíše k pozitivnímu myšlení. Když jsem si potom pustila film, jako bych si v duchu věděla, co teď řeknou. Vše už mi bylo tak povědomé... a proto si teď neříkám že nechci dostat špatnou známku, proč na sebe nebýt trochu milejší, chci dostat výbornou známku...